Drony v pekle – bezpilotní prostředky v prostorách jaderné elektrárny Fukušima

            Fukušimská havárie se stala symbolem destrukce během velké tsunami z roku 2011. Likvidace následků této havárie potrvá ještě celé roky. Na monitorování stavu celé oblasti i vnitřních – pro člověka z důvodu vysoké radiace nepřístupných – prostor poškozené jaderné elektrárny, se již od začátku významně podílí i bezpilotní prostředky. Podívejme se na některé z nich podrobněji.

            Bezprostředně po havárii uvolnila pro potřeby monitoringu místa katastrofy firma Honeywell čtyři své drony RQ-16 známé pod jménem T-Hawk. Tyto stroje byly vyvinuty pro potřeby amerických ozbrojených sil, jejich vývoj zadala komerčnímu sektoru agentura DARPA (Defense  Advanced Research Projects Agency) již v roce 2003. O necelé dva roky později T-Hawk (resp. jeho prototyp) poprvé odstartoval a díky výborným výsledkům se Honeywell brzy dočkal prvních objednávek od americké armády i námořnictva. Od roku 2007 byl nasazován v ostrých akcích v Iráku i Afghánistánu a stal se důležitým pomocníkem vojáků, které byl schopen varovat před nástražnými systémy všeho druhu a pohybu nepřítele.

RQ-16 T-Hawk slouží v ostrých misích americké armády již od roku 2007

RQ-16 T-Hawk slouží v ostrých misích americké armády již od roku 2007. Zdroj Wikipedia Commons

Kromě Američanů provozuje tyto drony i britská armáda a jejich koupi zvažují i indické ozbrojené složky. Zajímavostí je, že dva drony RQ-16 zakoupila i policie v Miami. Vnější rozměry dronu jsou cca 60x60x60 cm, jeho hmotnost je asi 8 kg. Je poháněn dvojitým dmychadlovým motorem 3W-56 56cc Boxer. Každé z dmychadel má výkon 3 kW. Pohon umožňuje dronu pohyb maximální rychlostí až 130 km/h. Jeho udávaná výdrž je asi 40 minut (plná nádrž dronu obsáhne cca 1 kg benzínu) a dostup 3200 m. Operační rádius je potom 11 km. V základní verzi má T-Hawk k dispozici dvě kamery pro denní snímání a dvě infračervené. Kromě manuálního režimu je schopen letu i v autonomním režimu s dynamickou aktualizací úkolů a možností manuální intervence. Lze programovat až 100 waypointů. V troskách fukušimské elektrárny tyto drony zkoumaly mechanické poškození budov a zařízení i úroveň radiace. Fukušimská elektrárna si připsala na svůj účet i jeden T-Hawk, když narazil do poškozené budovy reaktoru a havaroval. Zajímavé video z prostor elektrárny lze zhlédnout zde:

               Na potřebu bezpilotních prostředků zareagovala též Francie, resp. firma Helipse, která poskytla trojici bezpilotních strojů He 190. Jedná se o elektrické stroje klasické vrtulníkové konfigurace, tj. s jedním hlavním rotorem a jedním pomocným ocasním rotorem. Délka dronu je 2.6 m, průměr hlavního rotoru potom 2.2 m, průměr ocasního rotoru potom 0.36 m. Výška s přistávacími lyžinami činí 0.76 m. Hmotnost stroje bez příslušenství je 6 kg, maximální vzletová hmotnost potom byla 23 kg. Disponuje motorem o výkonu 5 kW. Zajímavostí letounu je jeho kofigurovatelnost. Energii mu dodává blok baterií. Maximální počet je 12, minimální 4. Každá z baterií má hmotnost asi 1 kg a uživatel si instalací 4 – 12 baterií volí maximální výdrží (1 hodina) a maximální nosností (již zmíněných 23 kg včetně baterií). Rychlost dronu je 90 km/h a je schopen autonomních operací, mezi které patří i vzlet a přistání. Pro svojí službu ve Fukušimě byly stroje osazeny detektory radiace a termálními i optickými kamerami. Na rozdíl od popisovaného T-Hawku je Helipse He 190 čistě komerční produkt bez vazby na vojenský výzkum.

He-190 francouzské firmy Helipse, foto převzato z webu firmy

He-190 francouzské firmy Helipse, foto převzato z webu firmy

            Již brzy by se do prací na havárií postižených místech měl zapojit i dron japonské výroby. Na univerzitě v Chibě vzniká hexakoptéra specificky navržená k průzkumu interiéru poškozených reaktorových budou, včetně prostorů samotných reaktorů, které postihl tzv. meltdown – roztavení nádoby. Stroj je stále ve fázi vývoje. Tým pod vedením profesora Kenza Nonamiho od svého stroje požaduje dobrou manévrovatelnost ve stísněných vnitřních prostorách, kde se bude orientovat pomocí několika laserů. Současně bude muset unést kromě obligátní kamery a o něco méně obligátního měřáku radiace i zařízení pro sběr prachových částic. Stroj teprve na svoje nasazení čeká a podrobnější parametry jakékoliv finální verze by byly čirou spekulací. Je nicméně zřejmé, že drony budou mít ve Fukušimě práce dost ještě dlouhou dobu…

Profesor Nonami a jeho hexaptéra, která se již brzy vydá do skutečného pekla – prostoru natavených reaktorů fukušimských bloků

Profesor Nonami a jeho hexakoptéra, která se již brzy vydá do skutečného pekla – prostoru natavených reaktorů fukušimských bloků. Převzato z webu univerzity Chiba.

Mohlo by se vám také líbit:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>